Tibetská doga

   Tibetská doga (Do-Khyi) je prastaré pracovní plemeno nomádských pastevců v Himalájích a je tradičním strážcem tibetských chrámů. Od prvního okamžiku, kdy se objevila ve starověku, je provázena velkými mýty. Od první zmínky Aristotelovy (384-322 pr.n.l.) až po známé spisy Marca Pola, který se vydal do Asie roku 1271, všechny historické prameny vychvalují přirozenou sílu a impozantnost tibetského mastifa – po stránce fyzické i mentální. Dokonce i štěkot psů tohoto plemene bývá popisován jako jedinečná a vysoce ceněná charakteristická vlastnost plemena.

   Špičkoví Evropští kynologové z minulosti (například Martin a Youatt, Megnin, Beckmann, Silber a také Strebel a Bylandt) se tibetskou dogou intenzivně zabývali, protože byli fascinováni jejím původem a funkcí v tibetské kultuře. Někteří z nich dokonce považovali toto plemeno za prapředka všech velkých plemen psů horského typu a typu mastifa. Jedním z prvních psů plemene tibetská doga, kteří se prokazatelně dostali na břehy západního světa, byl pes zaslaný v roce 1847 královně Viktorii lordem Hardingem (indickým místokrálem). Později v 80. letech 19. století vzal Edward VII (princ welšský) dva psy zpět do Anglie. Jeden z prvních zaznamenaných vrhu tibetských dog se narodil v roce 1898 v berlínské zoologické zahradě.